Sbohem…
Proč život mi tě dal,
Aby mi tě zase vzal?
Byli jsme spolu tak krátce,
Já se ale cítila sladce.
Seděli jsme v trávě,
Já byla opřená o tvé rámě,
Vyprávěl jsi mi o sobě,
Že nic není perfektního na tobě,
Holek si měl statisíce,
Nevadilo mi to,
Doufala jsem,
Že spolu budeme,
víc jak dva měsíce.
Věřím,
že by nám to i vydrželo,
klapalo a nedřelo,
Kouříš, sice jak fabrika,
Která bafá a nedýchá,
Já jsem však tolerantni,
I k tomu tvýmu pití.
Ty mi zas odpouštíš ty moje nálady,
Víš proč tak chovám,
A nenecháš mě bez vody,
Teď je však konec,
Tomu všemu,
Nechápu nic,
Asi si to moc beru.
Odjíždíš na rok a půl pryč,
Já najdu si první tyč,
A oběsím se na ni,
Aspoň neumřu pro nic za nic.
Ne vím,
Že to udělat nemůžu,
Já ten smutek, nějak přemůžu,
Za bude dobře,
Když trvat to dlouho bude.
Ale zvládla jsem toho už hodně,
Ty v mém srdci budeš,
Ležet hned na hoře,
A vždy na tebe budu vzpomínat dobře.
6e jsi byl první kluk,
Co se choval moudře,
Fakt jsem tě milovala,
Teď ovšem ti musím dát,
navždy sbohem
