Nebohá dívka
Nebohá dívka
Zmrzlý je sníh,
zmrzlá je tvář,
dívky co překročila práh.
Šla bílou krajinou,
obtěžkána tíhou,
nesla si břemeno,
upadla na koleno.
Neměla sílu jít dál,
chlad zavál až k ní,
sníh ji zmrzl na dlani.
Skrčila se pod smrk,
aby ji nešel chlad na krk,
látka zmrzla na těle,
všechno bylo od krve.
Sníh se zbarvil do červena,
dívku lavina zavalila.
Teď na tom místě pusto a prázdno je,
a všem se tam zatajuje dech,
lidé litují nebohé dívky,
a proto ji tam nosí bílé kvítky.