Malé děvčátko
Malé děvčátko
Slzička visí na kraji víčka,
bude to chvilička dopadne na líčka.
Srdíčko bolavé máš,
copak tam děvčátko ukrýváš?
Pláču, pláču, sama jsu,
už to tady nesnesu.
Ach křehká holubičko,
ty něžný kvítku,
někde musí být místo,
pro nebohou dívku,
co v srdci tají svou bolístku.
Ach ty krásná vílo,
za chvíli tu bude bílo,
má jemná tvářička,
zmrzne bez sluníčka.
Ty moje poupátko,
ubohé koťátko,
lidé tě zradili,
bez pomoci nechali.
Mívala jsem maminku,
nemoc mi ji vzala,
skoro jsem ji nepoznala.
A co tatínek tvůj?
Viděla jsem ho pánům na zámku,
kydat hnůj.
Ano má milá kmotřičko,
pracoval tam brzičko,
jednou však s pánem se zapomněl,
a už navždy oněměl.
Má malá kmotřenko,
jsi jak poraněné kuřátko,
a já jak bezmocná slepička,
která pro tebe nemá dost zrníčka.
Další malý živůtek,
kterému zhasl plamínek,
zmizela nevinná holčička,
zavřela navždy víčka.
Víla chtěla pomoci,
Avšak nebylo to v její moci.
Aspoň holčička netrpěla,
A jako tatínek navždy oněměla.